21 týmů dorazilo na Stadion mládí a prezentovalo se k účasti na jednorázové akci pod záštitou českého nohejbalového svazu. Trošku oříšek pro pořadatele, kteří museli mezi pětičlenné skupiny zařadit taky jednu šestičlennou. A tou byla skupina B. Týmy z prvních míst postupovaly rovnou do čtvrtfinále, týmy z míst druhých a třetích se musely prokousat ještě osmifinálovým pavoukem. V základních skupinách se hrálo na stav 1:1. Nejlépe si vedly, a do čtvrtfinále postoupily přímo týmy TJ AVIA Čakovice B, SKN Žatec A, karlovarské áčko a TJ AVIA Čakovice A.
A začínalo jít do tuhého.
Osmifinále vystavilo stopku věhlasným nohejbalovým jménům. V tom prvním Čalákovice A, po boji v první sadě, v té druhé už celkem jasně přetlačily Varské Céčko a klubové ikony Vankeho s Kokšteinem odsoudily už pouze do rolí trenérů a mentorů.
Ve druhém si Žatec B nebral servítky s talentovanými mladíky z Brodu (Červenka, Bálek), jejichž čas ale ještě určitě přijde. Nejjednoznačnější bylo osmifinále třetí, v němž D tým Liaporu (M. Medek, P. Gregor) neměl nárok na vsetínské áčko. A jediná třísetová bitva v této části pavouka se odehrála ve čtvrtém osmifinále, když Modřice posledním míčem třetí sady vyslaly na ne příliš dlouhou cestu domů další Varskou sestavu, tentokráte s označením B (T. Gregor, Bíbr). Začínal se lámat chleba a sestavy z prvních míst ve skupinách se musely oklepat ze skupinové euforie i delší herní pauzy. A vzaly to poctivě, neboť jen jedna z nich se neprokousala do další části turnaje. Ale postupně.
Posledním možným míčem třetí sady si účast v semifinále zařídila Čakovická rezerva. Čelákovické Áčko (Andris, Šafr, Holas) se tak poroučelo do sprch. Oddílovou bitvu si pak muselo prožít domácí družstvo, které v obou případech jistě pomýšlelo na příčky nejvyšší. Nakonec Béčko předčilo v nejtěsnějších koncovkách své áčko (Sehrig, Vít O.) a mohlo se radovat z postupu do semifinále přes opravdu těžkého soupeře. Varské áčko v přímém souboji pomstilo své oddílové kolegy z předchozího kola turnaje a odnesly to trochu nečekaně Valaši (Chalupa, Bílý). Stejně jako další věhlasná jména z Modřic (Pospíšil, Kalas, Jahoda) proti Čakovickému A týmu.
Všichni semifinalisté se tak mohli radovat z postupu a fanoušci se těšit na zlatý hřeb mistrovství.
Ten načalo žatecké béčko, když nedalo příliš šancí tomu čakovickému (Pachman, Kalous J., Chadim J.). Kalousův pohyb jevil po zranění patrné známky opatrnosti a na kurtu se protočili všichni tři hráči. Na v pohodě hrající chmelaře to nestačilo a první finalista byl po 15 minutách hry na světě. Naprosto stejným bodovým poměrem (10:6, 10:7) si v druhém semifinále poradil varský Liapor s razantní hrou čakovického áčka. Kučera s T. Chadimem však hráli na hraně rizika a tak si druhý jmenovaný dovolil v poklidu i šlapaný kraťas. Razance na útoku i bloku v podání Hokra a precizní práce v poli, kterou odváděl Tolar, vedla k bodům i úspěchu, a tak byli čakovičtí hráči odsouzeni ke hře o bronz v klubovému derby.
To se neslo ve velikém poklidu a do vrcholu dne mělo daleko. Hráči se hrou bavili, bratři Chadimové se předbíhali v tom, kdo tomu druhému svou dělovkou více ublíží, a J. Kalous si několikrát po příjmu už ani neoběhl míč a zavzpomínal na doby a taktiky pod trenérem Fritzem, když hrál několikrát neortodoxně přes nohu. Z pohodového tréninku „o placky“ se nakonec vyklubalo třetí místo pro sestavu Čakovic s označením A (Kučera, Chadim J., Janík).
Finále si žádalo klid i svého fanouška. A jelikož neslo hned několik divácky příznivých atributů, to druhé rozhodně měla. Celý ochoz i okolí hřiště hnalo zástupce žateckých barev proti věčnému rivalovi z Karlových Varů jen do jediného možného cíle – pro zlatou. Hra Liaporu slavila úspěch díky sehranosti obou hráčů. Hokrovy tvrdé smeče sbíraly body, když je s jistotou prokládal občasnou technikou. Tolar zase lítal v poli jak motorová myš a když bylo potřeba, přispěl svou útočnou měrou do mlýna. Na druhé straně sítě stál až nezvykle klidný Kalous V. s technicky naprosto skvěle vybaveným Trucem. Tomu, když se nepovedla jedna technická pata, přišla v následujícím úderu další a ještě utaženější. První set šel za domácími poměrem 10:7 a ti si zřejmě začali připouštět, že tady se hraje vážně o zlatou. V. Kalous i v druhé sadě soupeři zatápěl umístěnými údery, když se úspěšně vyhýbal soupeřovu bloku. Když se ke zakončení dostal Truc, varští stáli jak ve startovních blocích. Protože jestli má někdo patent na technická zakončení blízko sítě, je to právě on. Zvláště ve střední pasáži setu si takto pomohl třemi údery po sobě, na které varští neměli nárok. Hokr si po úspěšných útocích křikl své „Anooo“, Tolar ho doplňoval typickým „Kouleeee“. Kalous s Trucem na druhé straně kontrovali tišším, ale stejně impulsivním pumpováním ruky. V koncovce se však prosadili domácí. Hokr ještě makal na síti, když sedmým bodem zablokoval Kalousovu techniku. Pro stejný úder si pak seběhl z bloku z těžké pozice dokázal znovu bodovat. Náskok žateckých se stenčil na jediný bod a tak si pro Tolarův servis na Kalousovu stranu seběhl Truc. S ne úplně přesné náhry volil protažený úder středem a upřímná a veliká radost mohla propuknout naplno. Odměnou za dlouhý nohejbalový den byla zlatá medaile a titul mistrů republiky v disciplíně dvojic na následující dva roky. Domácí hrdinové se děkovali skandujícím fanouškům na ochozu přilehlé budovy a korunovaci mistrů republiky si náležitě a zaslouženě užili.
Velký dík samozřejme patří organizátorům i všem zúčastněným. Vše bedlivě sledoval reprezentační trenér Vanke.
1. místo – Žatec B - Kalous, Truc, T. Landrichter
2. místo – K. Vary A - Tolar, Hokr
3. místo – Čakovice A - Kučera, Chadim T., Jeník
Fotogalerie Michala Němce ZDE.
Záznam mistrovství sledujte na SportBro.tv
Tak sportu zdar a nohu vejš.
Autor článku: Ondřej Košatka