Kubo, vítám tě v anketě hvězd, které brázdily nohejbalové kurty na té nejvyšší úrovni a najednou nejsou. Tvé poslední extraligové působení bylo, pokud se nepletu, po holické epizodě pak v dresu Žatce. Což je pro tebe trochu z ruky. Můžeš nám tedy hned na úvod popsat, co stálo za tímto vzdáleným angažmá a následným úplným koncem?
Ahoj Ondro, děkuji za možnost stát se součástí této anktery. Na otázku týkající se angažmá v Žatci je jednoduchá odpověď. Ondra Vít se řadí mezi mé blízké kamarády, stáli jsme proti sobě jako soupeři už od žáků, a tak mě velmi potěšila nabídka hrát v Žatci a mít Ondru (když nepočítám reprezentaci) konečně dvě sezóny jako spoluhráče.
O některých bývalých hráčích je občas slyšet, někde se objeví. Po tobě se však doslova slehla zem. Jak to?
Vrátím-li se k první otázce, po konci v Žatci už jsem neměl z nohejbalu radost. Některé turnaje a tréninky už jsem jen absolvoval, abych dostál svému slovu. Bylo to takové větší nohejbalové vyhoření, které zapříčinilo, že jsem se od nohejbalu začal stranit.
Nechal sis nohejbal jako pohybovou aktivitu aspoň formou občasného turnaje či kopnutí si pro srandu s přáteli, nebo už nohu nad síť nezvedáš vůbec?
V této sezoně mám už odehráno víc než za poslední tři roky. Hraju 1. třídu pardubického okresu za Ostřešany a občas jezdím na turnaje.
Co říkáš na revoluční sezonu, která právě probíhá - tedy nová pravidla, skladba a pořadí zápasů, nové výsledky...?
Za mě určitě správný krok. Viděl jsem několik zápasů, ve kterých jednodopadová část utkání přinesla opravdu kvalitní futnet.
Máš za sebou nohejbalovou kariéru jak z příručky s názvem "Život". Spousty úspěchů, titulů, turnajových vítězství i reprezentační kariéru. Když si připustíme trochu sentimentu, jak na to všechno vzpomínáš?
Na toto období vzpomínám rád, i když vždycky vidím ty hodiny strávené ve vlaku, autobuse atd. Tyto vzpomínky by ale nebyly bez mého taťky, který mě k nohejbalu přivedl v Žamberku. Tam se následně vytvořila skvělá parta a hráli jsme 1. ligu. Ve sportu, ať už v malém, nebo velkém, musí mít člověk štěstí na lidi kolem sebe. Já mohu říct, že mně se to povedlo. Kdybych měl někoho vyzdvihnout, byli by to Zdenda a Lucka Kalousovi, kteří si mě vzali pod svá křídla během mého působení v Čakovicích a mockrát mi poskytli azyl u sebe doma. Reprezentace byla mým splněným snem a bez Jirky Šmejkala a Vladimíra Sehnala by se mi nikdy nesplnil. Turnaje a tituly jsou vždy spojené se spoluhráči a já měl během své kariéry možnost hrát s těmi nejlepšími, za což jim z celého srdce děkuji.
Reprezentace byla mým splněným snem a bez Jirky Šmejkala a Vladimíra sehnal, by se mi tento sen nikdy nesplnil.
Budeme vzpomínat ještě trochu. Díky lokalitě jsi hodně spojován s Pavlem Kopem. Ve hře jste zase měli extrémně silnou a úspěšnou éru s Radkem Pelikánem. Je nějaké období, spoluhráč, či úspěch, který bys vypíchnul před ty ostatní?
Největšími úspěchy jsou z mé strany titul mistra Evropy z Trenčína ve dvojicích s Petrem Bubníkem a Radkem Pelikánem, první ligový titul a postup s Holicemi do extraligy. Spoluhráčů bylo za mou kariéru mnoho a s každým z nich se hrálo jinak, takže vybrat jednoho konkrétního se neodvážím. Omlouvám se.
Když od nohejbalu na chvíli upustíme - obyčejná otázka na komoru. Co vlastně dělá ve volném čase Jakub "Mrak" Mrákava?
Snaží se být dobrý manželem, otcem. V současné chvíli je to práce okolo rodinného domu :-)
Letošní MS v Praze určitě reflektuješ. Půjdeš své bývalé spoluhráče podpořit, nasát atmosféru vrcholné reprezentační akce, pozdravit mnoho známých tváří a trochu zavzpomínat, nebo zůstaneš pouze televizním divákem?
Letos budu pouze televizním divákem a sestavám, které vybere Honza Vanke budu držet palce, abychom na domácí půdě uspěli.
Díky za tvůj čas i slova, Kubo. A zakončíme to obligátní otázkou - je možné, že tě ještě někdy uvidíme řádit na nohejbalových kurtech v jakékoliv soutěži?
V ligové určitě ne :-). V okresní určitě.
Předchozí rozhovor s Jiřím Doubravou ZDE
Autor rozhovoru: Ondřej Košatka