Vítězem letošního ročníku hlavního turnaje osady Šacung u Kaliště-Lensedel se stala trojice Petr Škoda, Václav Kočí, Dominik Hrdlička z českobudějovického Dynama.
Ligový turnaj na Šacungu patří do trojice nohejbalových akcí, která tato posázavská osada každým rokem pořádá. Trojkový turnaj navázal na předchozí dvojkový, konaný od roku 1952 a letos zapsal již 63. ročník konání. Během let turnaj měnil podobu, z výběrového turnaje pro pozvané sestavy se stal otevřeným turnajem, poté částečně otevřeným turnajem s mezinárodním puncem. Poslední dekádu ale zažíval ústup ze slávy, letošní ročník tak přinesl už delší čas zvažovanou proměnu formátu.
„Jednalo se o jeden z nejlépe dotovaných nohejbalových turnajů v republice, kde navíc vzhledem k počtu účastníků nevisela odměna tak vysoko. Snažili jsme se čtvrtstoletí týmům poskytovat servis, který je běžný třeba u svazových šampionátů. Pečlivě jsme prováděli nasazování, zápasy pískali licencovaní rozhodčí, dbali jsme na minimalizaci proluk mezi zápasy, na dodržení časového plánu turnaje. Pro pohodový dojezd týmů ze vzdálenějších míst jsme posunuli začátek turnaje. Počet 10 účastníků odpovídá počtu 20 účastníků na dvouhřišťovém turnaji, takže prodlevy se zde nijak neliší. Na velmi solidní úrovni je teplé občerstvení. Máme dobré vztahy i tam úplně nahoře, protože kvůli počasí se turnaj nedohrál naposledy asi před 35 lety. I diváci byli navyklí, že jim turnaj někdo komentuje, že před nimi neběhají sestavy v otrhaných tričkách s podivnými názvy, ale že to vše má nějakou štábní kulturu. Dělali jsme různá exhibiční vystoupení, zápasy, ocenění, tombolu. To ani nemluvím o více než šedesátileté tradici turnaje. Jestliže si sami někteří nohejbalisté neváží podmínek, po kterých často volají, pak nám další pokračování v náročném formátu nedávalo smysl,“ vysvětloval poslední ředitel turnaje Jakub Fürbacher.
Nohejbalové božstvo zaúřadovalo i letos, původně ohlášených 20 mm srážek se zredukovalo asi na třetinu, a navíc první kapky dopadly na hřiště přesně po skončení závěrečného ceremoniálu. A jak to celé dopadlo po sportovní stránce? Z devítky účastnických trojic jich do čtvrtfinále v pověstné „kleci“ proniklo hned osm. Hasiči (A., J. a M. Fürbacherové) zdolali výběr pořádající osady (Zajíc, Peška, A. Kohout) ve třetí sadě, už snadněji do semifinále prošly trojice Řeporyjí (Ftačník, Petrás, Novotný) po výhře nad Slavií (Pacovský, Hrkal, Tuška), stejně tak Šacung Benešov (Prachár, Truc, Voltr) nad Kamilovými dětmi (Kanda, Tesařík, Starosta, Jirovský) a České Budějovice (Škoda, Kočí, Hrdlička) skolily pražskou Solidaritu (Šafránek, Jůzek, Nováček). V prvním semifinále se hrál asi nejhezčí zápas turnaje, kdy Šacung Benešov udolal Řeporyje a pronikl do finále. Hodně divokou přestřelku nabídl boj o druhou finálovou vstupenku. Po jasné první i druhé sadě zápas mezi Českými Budějovicemi a Hasiči dospěl do zkráceného setu, kde koncovku zvládli lépe Jihočeši. Hasiči poté neuspěli v boji poražených semifinalistů o bronz, který tak patří Řeporyjím.
Finálový souboj měl mírného favorita v benešovských Oranjes, ale Jihočeši se lepšili zápas od zápasu a zejména trpělivou obranou vymazávali útočné hrozby soupeře. Suverénně ovládli první sadu, ve druhé se ovšem rozehrála pro změnu sestava Šacungu a vrátila úder. Ve třetím setu se dostali nahoru Jihočeši a náskok už nepustili.
„Patřili jsme do okruhu kandidátů na vítězství, ale zpočátku jsme nehráli moc přesvědčivě. Ve skupině jsme ztratili body za dvě remízy, nakoplo nás až vítězné semifinále s Řeporyjemi. Byl to hlavně výkon Nika Truce, který bodoval ze všeho. Ve finále jsme si na Budějovice věřili, ale oni na nás vlétli a my vůbec nevěděli, co se děje. Ve druhém setu jsme se ale zvedli a už jsem si myslel, že to vydrží i do toho třetího. Jenže tam se Budějovicím podařilo proměnit hned první útoky a pak už hráli bezchybně. Samozřejmě po prohraném finále jsem zklamán, ale takový už je sport,“ uvedl polař a nahrávač stříbrné sestavy STANISLAV VOLTR.
Dva Jihočeši dokázali v minulosti tento turnaj vyhrát (3x Chalupa, 1x Křiváček), ale v barvách nejihočeských klubů. Teď tedy poprvé míří trofej na jih. A to i zásluhou blokaře a smečaře VÁCLAVA KOČÍHO. „Pro nás asi zlomovým byl souboj s pražskou Solidaritou ve čtvrtfinále. Tam jsme se nahecovali a nakoplo nás to dál. Začali jsme si věřit, že to celé pro nás může skončit až ve finále. V semifinále s Hasiči jsme měli dobrý los, v pohodě vyhráli první set, ale pak se to nějak zvrtlo, začali jsme mít potíže na příjmu. Ale ve třetím setu jsme se srovnali a dokopali to. Podobné to bylo ve finále se Šacungem. V prvním setu jsme na soupeře namotivovaně vlétli a vyhráli 10:3. Ve druhém setu se ale karta obrátila, domácí hráli lépe, a navíc je dost povzbuzovalo publikum. V posledním setu jsme si řekli, že do toho dáme všechno a také nám všechno vyšlo, útok i obrana. Na Šacungu jsem hrál poprvé a moc se mi tady líbilo. Vyhovuje mi i prostředí, přece jen mám útok založený spíše na ráně než na technice. Je to zatím můj největší úspěch kariéry,“ řekl.
Podobné pocity si odvážel jeho smečařský parťák PETR ŠKODA. „V základní skupině jsme se rozhřívali, naopak ve čtvrtfinále jsme se Solidaritou zahráli výborně. V semifinále s Hasiči jsme si říkali, že máme dobrý los. V pohodě jsme zvládli první set a už se viděli ve finále. Jenže za pár minut z toho byl třetí set a stav 5:7. Naštěstí jsme zabrali a vybojovali finále. Tam se nám v prvním setu podařilo Šacung úplně vymazat, ale ve druhém se mu rozehrál Truc a ničil nás technikou. Ve třetím setu jsme hned na začátku proměnili a za stavu 7:6 Dominik Hrdlička chytil klíčový míč, který jsme pak proměnili a už to nepustili. Hrálo se mi skvěle, s Vaškem Kočím jsme si střídali na útoku kůly a tím jsme pro soupeře byli dost nečitelní,“ uvedl.
Konečné pořadí turnaje:
1. Dynamo České Budějovice (Škoda, Kočí, Hrdlička) 2. Šacung Benešov (Prachár, Truc, Voltr) 3. Sokol Řeporyje (Ftačník, Petrás, Novotný) 4. Hasiči Jemniště (A., J. a M. Fürbacherové)
Více fotek z turnaje ZDE