Zdravím všechny nohejbalové nadšence, fanoušky a přátele u již šestého pokračování našich zápisků zevnitř i zvenčí antukových kurtů. Tentokrát jsem se s informacemi poněkud zpozdil, tak se to pokusím vynahradit tím, že jich bude větší penzum.
Přípravy na Mistrovství světa jsou v plném tempu. Ladíme haly, vstupenky, propagaci a všechno ostatní, aby to byla show, po které se bude nohejbalu zdát i v Jižní Americe. Velké díky patří Národní sportovní agentuře (za dotaci 1,3 mil. Kč) a hlavnímu městu Praha. Aktuálně máme přihlášených 24 zemí. Na MS se obrovsky těším a pevně věřím, že světu ukážeme, že jsme v nohejbale velmoc nejen na hřišti, ale i v organizaci.
Jedna věc mi ale v přípravách na MS dělá vrásky. Náš ‚nohejbalový mág‘ Zdeněk Kalous si musí dát od sportu pauzu – koleno si řeklo o servis, takže místo smečování čeká Zdeňka operační sál. Zdeňku, drž se, ať je koleno zase v top stavu a rychle zpátky v provozu. Na šampionátu nám budeš chybět, bez tvých parádiček to bude v hale prostě o poznání prázdnější. Posíláme hodně sil a držíme palce!
A protože dobrý pořadatel je v nohejbale vzácnější než čisté eso na lajnu, stále hledáme hostitele pro MČR. Konkrétně nám v kalendáři zejí prázdná místa u MČR mužů (dvojky, singl), MČR mladších žáků a MČR žen (všechny disciplíny). Pokud máte destinaci, kde je hezký kurt a dobré pivo, dejte vědět!
Nohejbal se po čase vrátil na Akademické hry a byl to svátek. Ukázalo se, že naši vysokoškoláci umí namáhat nejen mozkové závity v posluchárnách, ale i své kotníky na kurtu. Dvojice ovládla Univerzita Pardubice (Ondřej Černý, Ondřej Fries a Lukáš Kotyza) v trojicích zazářila Masarykova univerzita (Quido Boleloucký, Jan Patočka a Tomáš Sluka).
A nyní k další červnové události, v Karlových Varech jsme zažili 51. ročník šampionátu dorostu. Bylo takové vedro, že se antuka tavila, ale 28 dvojic a 18 trojic ze 14 klubů bojovalo jako o život. Konkurence byla obrovská a ty výkony? Kdo viděl poslední superfinále dorostenecké ligy, ví, o čem mluvím. Dvojice zvládli nejlépe Jan Bálek a Michal Červenka. Trojice potom vyhráli domácí borci Tobiáš Gregor, Marek Lebeda, Ondřej Tolar a Richard Levko.
Občas koukáme jen na nejvyšší soutěže, ale skutečné srdce nohejbalu bije tam, kde se maká pro radost. Příkladem jsou Dolní Počernice. Musím veřejně smeknout před dvěma pány. Luboš Albrecht, osobnost, která se s neuvěřitelnou trpělivostí a nasazením věnuje ženské složce. Vést ženský nohejbalový tým, to vyžaduje nejen skvělé oko pro hru, ale občas i vysokou diplomacii. Luboš to zvládá parádně. Milan Kaděra, muž, který má již mnoho let na starosti právě mládež. Milane, děláš to skvěle! Práce trenérů na téhle úrovni je často neviditelná, ale bez lidí jako Luboš a Milan by žádný nohejbal na vyšší úrovni neexistoval. Pánové, velký respekt a díky za to!
Dneska skončím jednou osobní zpovědí, když už jsme hovořili o mládežnickém nohejbalu. Moje bilance proti nezletilým hráčům je letos, diplomaticky řečeno, poněkud tristní. Kdykoliv se letos postavím na kurt proti někomu, kdo má ještě povinnou školní docházku nebo čerstvou občanku, odcházím zaslouženě poražen. Takhle jsem se musel sklonit třeba nad výkonem Lukáše Krampery a Adama Měcháčka, kteří potvrzují kvalitní práci s mládeží v Řeporyjích.
Nicméně jedna věc ještě stále platí, i když mě tihle junioři pravidelně porážejí, já osobně jsem do té pověstné „sítě“ letos stále ještě nespadnul.
Díky, že tyto řádky čtete, fanděte nohejbalu, a těším se na setkání při některém z osadních turnajů.
Váš Prezident (stále ještě) nad sítí.
Miroslav Sachl