Vážení nohejbaloví přátelé,
zdravím vás u čtvrtého dílu mého sloupku, v rámci kterého se snažím vás seznámit s nohejbalovými aktualitami.
Ligová sezona byla zahájena. Ano, skutečně – žádné čekání na lepší počasí či lepší formu – hraje se. A s tím přichází i něco, co máme v nohejbalu skoro stejně rádi jako samotnou hru, a to diskuse o změnách a novinkách v pravidlech.
Diváci i hráči samotní si postupně zvykají na nové složení duelů. Zpočátku to je jistě takové opatrné oťukávání, sem tam zvednuté obočí, někde i lehké bručení či silnější kritika v hledišti. A pak jsou tu divácké stálice, legendy tribun. Třeba takový Láďa Hofman z Čakovic, muž, jehož legendární pokřik „Zmydlete je!“ by si zasloužil ochrannou známku a někdy možná i vlastní sektor. Měl jsem možnost s ním hovořit po extraligovém utkání mezi Čakovicemi a Čelákovicemi, což byl papírově zajímavý duel, avšak v praktické rovině byl ještě zajímavější. A co víc – největší pozornost nakonec nepřitáhla klasika, ale právě jednodopadová trojice. Zápas, který měl tempo, myšlenku i kvalitu. Bylo radost sledovat, jak hráči pracují na přípravě výměn. Žádné bezhlavé přehazování, ale poctivá nohejbalová práce. A nad tím vším lehce vyčníval korejský hráč Lee Jun Suk, jehož rychlost, cit pro hru a příprava balónu pro zakončení působili skoro až zenově.
Ale zpět k Láďovi, i on dával před zápasem hlasitě najevo kritiku jednodopadových novinek. Po několika jednodopadových výměnách padaly soudy rychleji než míče k zemi, jenže … někdy stačí málo. Stačí totiž potřebná kvalita a trénink. A kvalita se zde skutečně dostavila. Po shlédnutí opravdu povedených jednodopadových zápasů přišlo uznání. Ano, i od samotného Ládi. V podání kvalitních hráčů má hra spád, dynamiku a dokonce i diváckou atraktivitu. A když už Láďa místo „zmydlete je!“ dokázal po celém průběhu utkání uznale pokývat hlavou, je to dobrý znak toho, že můžeme být na dobré cestě.
Rozjely se však už i nižší soutěže, což je vždycky dobrá zpráva – nohejbal žije nejen na vrcholu, ale i tam, kde se po zápase řeší víc pozápasové posezení než taktika. A zde si dovolím malou osobní vsuvku: nastoupil jsem i já ve dvou utkáních Krajského přeboru v Praze. A teď pozor – důležitý a nevšední moment. Nebyl jsem ani jednou v síti. Ano, čtete správně. Bez kontaktu a bez gest. Nabízí se samozřejmě otázka, zda jde o zlepšení techniky, nebo spíš o ztrátu odvahy a snížení pohyblivosti. Pravdu si zatím nechám pro sebe, ale statistika hovoří jasně.
Sezona se rozjíždí, emoce se ladí a nohejbal opět ukazuje, že umí překvapit. Ať už novými pravidly, výkony hráčů, nebo tím, že i prezident může odehrát zápas bez sítě.
Uvidíme, co přinese další kolo. Já budu u toho. A snad pořád ještě mimo síť.
Krásný začátek sezóny vám všem.
Miroslav Sachl