Humans of nohejbal

Nohejbalové osobnosti tak, jak je nemusíte znát.


Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou, a o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jak sledují a vnímají nohejbalové dění, aktuality a i údálosti nohejbalově minulé? A proč vlastně zrovna nohejbal? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.

Od nohejbalových matadorů se díky Kocourově volbě po delší době vracíme k hráčům současným a to rovnou na nejvyšší pomyslné příčky. Neboť neznám moc nohejbalových jmen, kterým by byla prorokována tak bohatá a úspěšná kariéra, jako je tomu u tohoto, troufám si napsat, nohejbalového čakovického klanu. Ten starší z něj navzdory svému věku proroctví již naplnil a bude jistě ještě dále naplňovat. Ten mladší mu šlape na paty. A i přes všechny tyto úspěchy mám z každého setkání, rozhovoru či jen letmé konverzace s nimi pocit, že to mají čakovická "Káčka" nastavené tak nějak dobře. A i proto už se teď těším, až v blížící se sezóně navštívím čakovické kurty a uvidím je v akci.

Jirka předal štafetu Jirkovi. Ovšem generační rozdíl je veliký. Což už samo o sobě je předzvěstí zajímavého rozhovoru. 

Že se s kocourem znáte z Čakovic je známá věc. Proto bylo jen otázkou, kterého čakovického hráče, si Jirka Suchý vybere. Vybral si tebe pro tvou univerzálnost. Těší tě to? A sleduješ naši rubriku? 

Určitě jsem potěšen, že si Jirka vzpomněl právě na mě. A zároveň milá čest říct něco o sobě. Protože přesto, že rubriku přímo nesleduji, pár rozhovorů jsem už četl.     



A co říkáš na Kocourovu otázku? Ale pravdu!  „Všichni víme, kdo ho k nohejbalu dovedl. Někteří možná i tuší jakým způsobem. A proto se ho chci zeptat, jestli je teď za ten nekonečný dril jeho otce vděčný?“  

Určitě jsem vděčný za to jak se mi otec věnoval. Předtím jsem se na to koukal jinak ale časem se to ukázalo jako velký přínos. A můžu říct že jsem mu opravdu hodně vděčný a chtěl bych mu i poděkovat. Tam kde teď jsem...jsem určitě díky tátovi. Každý kdo chce něco dokázat musí tomu dávat něco navíc. Táta to věděl a tak mě k tomu i vedl.



V Čakovicích máš možnost herní, ale i názorové konfrontace napříč všemi věkovými a herními nohejbalovými styly. Od Fandy Ticháčka, přes vašeho trenéra, až po tvou éru (váš tým má nejnižší věkový průměr v extralize). Jak změny, které provází nohejbal, vnímáš? Jsi reprezentant, tedy zvyklý hrát i na jeden dopad. Ale zároveň objíždíš letní osadní turnaje, kde si na tři dopady zahraješ i proti legendám tohoto sportu. Proto si myslím, je tato otázka pro tebe jak dělaná.  

Samozřejmě ty rozdíly jsou hodně znát. Nohejbal na 3 dopady je krásná podívaná kde nevidíte žádné extra rány nebo klepáky, ba naopak pestrou škálu technických úderů. Extraliga je v tomhle směru úplně jiná, hráč už nehraje údery nejhezčí, ale nejúčinnější. Což však někdy může být na úkor pestrosti hry. 



Vrátím se ještě do loňského listopadu na MS do Kluže. Situace, kdy se zranil Pavel Kop byla opravdu až děsivá. Do té doby jsem to bral jako klasické finále MS, kterých jsme v tomto složení viděli už dost. Ale musím říct, že ve chvíli kdy jsi nastoupil na kurt se to zlomilo a na tvé závěrečné vítězné gesto jen tak nezapomenu. Silný okamžik. Dokážeš to finále, pocity a emoce zpětně ještě popsat? 

Od té doby co se zranil Pavel si myslím, že hodně fanoušků mělo o výsledku asi rozhodnuto. Já i Lukáš jsme v ten moment šli dozadu, Lukáš se na Pavla ani neotočil, a byl z toho opravdu hodně špatný. Oba jsme šli zpátky na hřiště s tím, že to pro Pavla vyhrajeme a nebudeme se vůbec bát hrát všechno naplno.Třetí set byl hodně tahavý, ale jelikož jsme neměli co ztratit, tak jsme nebyli nervozní a to nám vyhrálo titul. Na poslední balon mi Petr Gulda řekl, ať dám servis po lajně, tak jsem ho poslechl a vyšlo to.     



Hraješ nohec od dětství. Jsi mladý hráč. To znamená, že „bys měl“ ještě řadu let hrát. Umíš si to představit? Že by tě ten sport ještě dlouho naplňoval?  

Díky nohejbalu mám hodně kamarádů a nehrát nohejbal by znamenalo méně se s nimi vídat. Nohejbal mám rád a nikdy jsem nad tím úplně nepřemýšlel. Uvidí se časem a taky hlavně jak moc mi zdraví dovolí.



Turnajů objíždíš spoustu. Který je tvůj nejoblíbenější? A proti komu si vždycky rád zahraješ a zdravě se hecneš?  

To nedokážu přímo říct jaký turnaj mám nejradši. Každý turnaj má svoje. Na každém turnaji je jiná atmosféra a jiné týmy. Je pravda, že zábava je vždy stejná. Proti každému soupeři se dokáži hecnout a záleží taky na situaci. Ale je jasné, že největším soupeřem na hřišti a na tréninku je a bude můj brácha. Oba chceme toho druhého porazit a být tím lepším. 



A co vlastně děláš v civilním životě Jirko. Co kromě nohejbalu tě baví, naplňuje?  

Kromě nohejbalu chodíme hrát také tenis. Hodně kluků z nohejbalu ho umí hrát a často pořádáme menší zápasy. Jinak momentálně jsem na vysoké škole a mám nějaké brigády v kavárně. Spíš trávím čas na tréninku nebo na nějakém jiném sportu. To je pro mě zábava.



Plánuješ už teď nějakou letní dovolenou? Jsi „mořský“ typ? 

Mořský typ moc nejsem. Radši jsem na horách. Další možnost si zasportovat. Jinak v létě si radši lehnu na břehu Kocáby. To mě baví rozhodně víc než moře.



Děkujeme za tvé odpovědi Jirko. 

Měl jsi 14 dní na přemýšlení komu předáš štafetu. Měl jsi jasno hned nebo ses rozmýšlel až na poslední chvíli? 

Měl jsem hned jasno, jelikož jsem nechtěl nechávat štafetu v Čakovicích, ale oslovit také jiné týmy. Tak bych chtěl předat štafetu bývalému čakovickému hráči Tomášovi Cibulkovi. Chtěl bych se ho zeptat jaké to bylo hrát s bývalou extraligovou partou v Čakovicích?




Starší rozhovory s Humans of Nohejbal

Jiří Suchý st.

František Ticháček 

Julius Vanya 

Karel Bláha  

Vladimír Babka  

Michal Nepodal  

Jan Vanke

Radim Havránek  

František Kalas  

Miroslav Fritz  

Jan Hošek  

Vilém Ungermann  

Martin Müller