Humans of nohejbal

Nohejbalové osobnosti tak, jak je nemusíte znát.


Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou, a o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jaký seriál si rádi před spaním pustí a jestli je pro ně vepřo knedlo zelo „prasárna za odměnu”, nebo dají přednost špagetám s kečupem? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.

Nadhled, zkušenosti, skromnost, pokora a respect. Takový byl pocit z rozhovoru s poslední Human of Nohejbal, Karlem Bláhou. Jméno, kterému tato nejen blokařská ikona předala štafetu, mi nebylo příliš známé. Skrýval se za ním veliký nohejbalový světoběžník, pamětník a srdcař, kterému se nejdříve do otázek příliš nechtělo. A nakonec to byla jedna z nejpříjemnějších korektur, které jsem před publikováním rozhovoru dělal. A opět...nadhled, zkušenosti a přesto skromnost, pokora a respect. Že by poznávací znamení hráčů z Karlových Varů? Zřejmě slušný oddíl...:)

Z Karla Bláhy jsem měl pocit, ze se na položení své otázky další nohejbalové osobnosti přímo těší. Je evidentní, ze jste velící přátele. Neboť se jedna o otázku až familiérní.  
Tedy: “Džuzo, máš pro nás ještě nějaký zajímavý přestup nebo už jsi se usadil? A ještě, kdy bude ta oslava tvých šedesátin, kterou nám už čtyři roky slibuješ?”
 

Zdravím všechny příznivce nohejbalu. Jsem velice překvapený, že mi světová legenda v nohejbalu předala štafetu. Jeden přestup na závěr jsem udělal, ale zajímavý moc není. Jestli se tedy důchod dá nazvat přestupem. Oslava byla, ale bez účasti hráčů KV z důvodu jejich mistrovského zápasu. Momentálně se hledá termín - snad březen 2019 a už šetřím korunky :)



Karel vás nazval nohejbalovým cestovatelem. Stejně tak ve své otázce naráží na přestup. Byl jste snad pověstný počtem klubů, ve kterých jste působil? Které to byly? 

Začalo to vojnou 1974. Hrál jsem za civilní Pardubice dva roky. Pak 1976 v Kadani a za rok postup do ligy až do roku 1984, kde krajský přebor byl pro mě po čase málo. Poté rok liga v Jablonci s hvězdou Mírou Poláků a po narození dcery zpět do Chomutova, kde se nepodařila kvalifikace do ligy. Další rok Žatec a opět se nepovedla kvalifikace i když jsme vedli už 3:1 a porazil nás tenkrát mlaďas David Perutka z Přerova. Následující rok v Žatci se už slavil postup, a další štace mě zavedla do Karlových Varů, kde se dařilo i vychovávat mladé budoucí hvězdy jako Dvořák či Kokštein. Jelikož jsem zároveň podnikal, tak jsem musel ubrat ve výjezdech na tréninky a myslím že s dvouletou přestávkou jsem se do KV vrátil jako hrající trenér pro mistrovský titul. Dále jsem navštívil Břve a pomohl k postupu do 2. ligy. V padesáti mě oslovili Čelákovice, kde byl parádní nohejbal s Alešem Kotálem s 15letým Michalem Kolenským. Bohužel se nepovedl postup do 1. ligy a to posledním možným míčem. Pak zpět do Kadaně a momentálně opět v KV za mužstvo C, se kterým kopeme krajský přebor. Snad jsem na někoho nezapomněl. Jo a přece - jeden zápas na hostování v Šacungu - proti Čakovicím. To nějak pravidla  tenkrát umožňovala.



Uf! No...pěkné :) Kde se vzala vaše přezdívka Džuza?

Jelikož jsem maďarské národnosti, tak na mě takhle volala od mala maminka z okna na oběd. Mám dva syny a také jim tak říkají - Džuza. I když jeden je Václav a druhý Jan-Štěpán.



Využiji toho,ze jste hráč starší generace a zeptám se, kam až sahá vaše nohejbalová historie? Jak se ve vašem mladí dostal kluk či mladý chlapec k nohejbalu? 

V mládí jsem od 8 let hrál fotbal pak jsem začal chodit přes prázdniny i na nohejbal. Ve 13 letech jsem podával míče a čekal až se uvolní místo, abych si mohl kopnout. V 15 letech jsem přidal lední hokej. V 18 jsem pak hrál divizi za muže, takže nohejbal jsem přes zimu vynechával až do 29 let.



Jste stále ještě aktivním hráčem. Dá se v tomhle věku na nohejbal ještě nějak připravovat? Nebo prostě přijdete za svou partou kamarádů a kopete? 

Už se nepřipravuji. Vždy záleželo na zdraví. Snažím se držet váhově, jsem dva roky po operaci kyčle u primáře Friče, tímto ho zdravím. Perfektní práce! A třikrát meniskus z dřívějška. Tak teď hraji pro radost a už se moc ani nerozčiluji. Možná je to tím, že se musím mezi míči vydejchávat :)



Mohl byste srovnat nohejbal vaši éry a ten současný. 

Náš byl technický a bylo se od koho učit. Ticháček, Žalud, Černý, Pozemný, později Šmejkal, Karel Bláha, Mates (Kubín) a spousta dalších. Mě mrzí, že se neudělaly jedny pravidla pro všechny. Hraj jak chceš a umíš. Ten kdo by prohrával, by se musel přizpůsobit lepšímu. Jako jsme to museli dělat my. Nejdříve se hrálo na dopad míče kdekoliv. Když jsem chtěl dát bod, nechal jsem si nahrát na volej a tím se vše zrychlilo aniž mi to pravidla nařizovala. Koukal jsem na mistrovství světa a bohužel jsem neviděl žádný pokrok. Myslím, že deset dobrých zápasů za tři dny je málo. Naše ligová soutěž je na dobré úrovni a když se k ráně přidá chytrost, tak si hru užívám víc. Jinak gratulace ke třem zlatým a brzké uzdravení Pavlu Kopovi.



Kdo byl váš nohejbalový vzor ve vašich začátcích a proč? 

Pro mě jednoznačně Franta Ticháček. Technik, který když dostal náhru do půli hřiště, dal kraťas a zašlápl ho. Myslím, že jsem se přiučil dost přesto, že jsem se nedostal na jeho úroveň. Ale bylo spousta výborných hráčů. Dvojky se hrály do 15 bodů a stávalo se, že kdo měl podání prohrál.



Jistě sledujete současné soutěže a nohejbal obecně. Je někdo, kdo ve vašich očích vyniká a máte jej bezpečně v povědomí? 

Sleduji. Sice ne v takové míře, jako když jsem ještě pískal ligu. Ale když čas dovolí, pustím si Papírka (Zdeněk Musil). Jeho Nohejbal.TV je perfektní práce. A z nohejbalistů mi sedí Plachý, Vanke, Kop, Vít Ondra a z mladších se dobře jeví oba Kalousové.



Vzpomenete si na nohejbalový okamžik nebo situaci, která vám nejvíce utkvěla v paměti? 

Těch je hodně. Nejvíc asi finále mužstev v Modřicích. Byl jsem jako hrající trenér. Hrála se rozhodující trojka. Prohrávali jsme tuším 8:2. Dodnes mi není jasné, proč jsem dal time až za tohoto stavu. Karel (Bláha) chtěl dát na náhru Gerču (Knop) a já mu řekl, že hraje s reprezentantem Pepou Tirpákem a náhru má dobrou. Akorát neboduje. Karel se na mě naštval a vyhrál 10:9! Všechny míče zablokoval!! Později z něho vypadlo,že mě chtěl po tom oddechovém čase zabít :)



Děkujeme za vaše odpovědi.   

Komu dalšímu předáte štafetu a položíte otázku! Bude to někdo z vaši generace, na koho rád vzpomínáte a s kým jste se dlouhá léta střetával na nohejbalových kolbištích? Nebo dáte přednost někomu výraznému ze současné zlaté éry nohejbalu, o kom byste se rad něco dozvěděl? A jakou otázku této osobnosti položíte? 

Otázku bych dal mému vzoru, který jsem již zmiňoval. A to Fandovi Ticháčkovi. 

Ahoj Fando. Nejdříve mé zbožné přání :) Rád bych si s Tebou zahrál trojku. Na nahrávce bych rád měl Jiřího Suchého st. A dále by mě zajímalo, jak se daří rodině a co Tvůj nástupce? Už trénuje s tebou? Pokud ještě stále trénuje děvčata. A když ano, jakou soutěž hrají?

Připomeňte si rozhovory s našimi dalšími Humans of Nohejbal

Karel Bláha

Vladimír Babka

Michal Nepodal 

Jan Vanke

Radim Havránek

František Kalas

Miroslav Fritz

Jan Hošek

Vilém Ungermann

Martin Müller