Humans of nohejbal

Kdo vlastně jsou?


Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou, a o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jaký seriál si rádi před spaním pustí a jestli je pro ně vepřo knedlo zelo „prasárna za odměnu”, nebo dají přednost špagetám s kečupem? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.

Honzu mezi Humans of Nohejbal asi leckdo vyhlížel a očekával. A však hráče, kterému Honza štafetu předal, zřejmě málokdo. A přesně tyhle hráče zde vidíme rádi. Jsou neznámí, zajímaví, neotřelí. Což nám konkrétně Michal potvrdil. Nejen svými odpověďmi, ale celkově svým přístupem. Baví ho sport, život, baví ho nohejbal. Takže komu z hráčů (především blokařů) leží v žaludku to jeho věčné leč účinné vytloukání bloku (vím o čem mluvím), zvykejte si. Pokud dostane tenhle dlouhán příležitost, ještě o něm uslyšíme.

Štafetu ti předává Honza Vanke. Odkud se s Honzou znáte a jaký máte k sobě vztah? Nazval tě kamarádem :)

S Honzou jsme se začali potkávat na turnajích a později jsme se několikrát setkali v obci Radomyšl, odkud pocházím, na soustředění žáků a dorostu. Myslím, že celkově karlovarský tým má k Radomyšli velmi kladný vztah. Po venkovním zápase kluci i několikrát zajeli na nohejbalové akce do Radomyšle.

Jak se na vaše souboje na síti s Honzou před zápasem či turnajem těšíš? Myslím, že jsi jeden z mála v republice, kdo mu může výškou bloku i úderu sekundovat a možná ho snad i o centimetr, centimetr a půl předčít.

Na souboje s Honzou se moc netěším, protože on již ví, jak na mě hrát a jak blokovat. Ostatní hráči to teprve zjišťují. Na výšku ho možná o nějaký centimetr předčím, ale herně ne.

Do extraligy si vlétl letos, a to doslova, jak velká voda, když si zaujal místo smečaře v druhé trojce legendárního oddílu Šacungu. Tvůj styl je dost specifický, leč účinný. Jaká je tvá konfrontace s extraligou? Srovnání s nižšími soutěžemi máš. A kdy a jak ses vlastně k nohejbalu dostal?

Tak začnu od konce otázky. K nohejbalu jsem se dostal asi ve dvaceti letech, kdy jsme s kolegy z práce začali jednou týdně kopat do míče. Tehdy to ještě s nohejbalem nemělo nic společného. Pak jsme začali jezdit po různých vesnických turnajích. A později jsem se stal členem TJ Radomyšl a hrál jsem okresní přebor Strakonice a chvíli i KP jihočeského kraje. V 35 letech mě oslovil klub Horažďovic, tam jsem přestoupil a hrál 2 roky druhou ligu, pak jsem byl na hostování ve Startu Plzeň a NK Janovice. V posledních třech letech zase v Horažďovicích, kde jsme vyhráli druhou ligu a další rok druhé místo v první lize, tehdy jsme hráli baráž proti Šacungu. To, že se dostanu do extraligy, jsem samozřejmě vůbec nečekal. Po rozpadu Horažďovic jsem se chtěl vrátit do Radomyšle, ale přišla tato nabídka, kterou jsem samozřejmě přijal. Obával jsem se konfrontace s extraligovými hráči, ale začátek sezóny byl pro Šacung vynikající a tréma opadla a myslím si, že jsem do týmu zapadl a nejsem tu jen do počtu. Ke specifickému stylu bych řekl asi jen to, že jsem byl 15 let vlastně samouk a nohejbalové údery mě začali učit až trenéři v Horažďovicích. A jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. Porovnání mám, v extralize je v každém týmu pár individualit, které táhnou své týmy, a jde o to, jak se kdo „vyspí“, nebo když nehrají, je tým výrazně oslaben a pak může prohrát i s prvoligovými hráči. Na sobě vidím, že můžu vyhrát i v extralize, ale také prohrát s hráči okresního přeboru.

Tvůj blok jsem již zmínil. Trénuješ nějak speciálně, aby sis mohl dovolit například tohle (1:10), což mě neskutečně baví!

Blok netrénuji, občas se protáhnu, ale nic víc. Jen vlastně využívám svoji výšku a dosah nohy na zášlapy míče. To je právě vidět na tom videu, kde nahrávka jde za sako, a já tyto míče často zašlapuji. Chytrý protihráč si stoupl mezi síť a balon a já se musel nějak vyhnout, abych nefauloval. V odvetném utkání tam byla úplně stejná situace.

Na koho se během roku na kurtech nejvíc těšíš? Že se s ním uvidíš, poklábosíš, nebo že si proti němu zahraješ?

Třeba na bývalého spoluhráče z první ligy Honzu Jůzka, který teď hraje v Žatci. Já se vlastně těším na každý zápas, nohejbal mě stále baví. Těším se na to, že si zahraji s lepšími hráči a třeba je i porazím. Na „Vaňouse“ se třeba vůbec netěším :)


Civilním povoláním jsi policistou. Jak vnímáš incident, který se odehrál v Modřicích, při němž byl inzultován hráč Karlových Varů? Mimochodem tento exces byl srovnáván s atmosférou, která panovala na vašem nedávném domácím utkání proti Čelákovicím. Co si o tom všem myslíš?

K incidentu v Modřicích neznám moc podrobností, nevím, proč chodil hráč Karlových Varů mimo hřiště mezi diváky na tribunu a „vybavoval se tam“. Nevím, jestli mu to může pořadatel zakázat, spíše by mu to měl zakázat vlastní trenér. To samozřejmě neomlouvám nějakou ránu pěstí, nebo k čemu tam došlo. Já sám to ale hodnotit nemůžu. Na jistých nohejbalových komunikačních serverech se toho píše hodně, tyhle příspěvky beru s velkou rezervou a v současnosti to již vůbec nečtu. Chování fanoušků se dá asi těžko ovlivnit, atmosféra je někdy vypjatá, ale většina hráčů i fanoušků to bere s nadhledem a nevraživost končí podáním ruky na konci zápasu.

Myslím, že ses právě dostal do povědomí širší skupiny lidí, třeba nejen z řad nohejbalistů. Proto přichází na řadu otázka, kdo převezme tvou štafetu?

Štafetu předávám bývalému spoluhráči Vladimíru Babkovi, který toho v extralize odehrál mnoho a ligovou kariéru již ukončil.

Vláďa je jistě skvělou volbou a rádi zavzpomínáme nejen na jeho reprezentační kariéru.

Do té doby si můžete čekání zpříjemnit některým z předchozích rozhovorů s našimi Humans of Nohejbal.

Martin Müller

Vilém Ungermann 

Jan Hošek

Miroslav Fritz

František Kalas

Radim Havránek

Jan Vanke